Desítka skladeb je vyzobána z celé řady Hlasových desek - od nejstarší "Cesta tam a zase zpátky" z roku 1991 (hned tři kousky) až k albu "Láska jako oliva", které vzniklo před osmi lety ve stejném muzikantském složení jako deska aktuální. V případě "Krásnýho daru" však nelze operovat s termíny jako výběr nebo best of. Vhodnější by hovořit o jakémsi znovuuchopení či oživení starších skladeb, které sice už byly natočeny, ale možná ne v tu správnou chvíli a správným způsobem.

Všem deseti písním bez výjimky nové aranže prospěly. Pokud byla poslední Hlasova deska "Vítr ve vlasech" spíše deskou bigbítovou, "Krásnej dar" je albem čistě akustickým. Není náhodou, že původní verze skladeb jsou většinou provedeny s rockující kapelou v pozadí a pod mírně přebujelými aranžemi se trochu ztrácel obsah. Ten nyní krásně vynikne. Aranže (z dílny kytaristy Norbiho Kovácse) jsou oholené na kost, jen dvě kytary a violoncello, tudíž neodvádějí pozornost od Hlasových textů. Ty až skutečně nyní, po letech, dostávají ideální hudební tvar. Vynikne tak jeho osobitá reinterpretace biblického příběhu "Evangelium", ironická reflexe výchovných traumat "Já se neumím smát" nebo svižná "Až přelezem plot".

Krystalicky čistý zvuk alba je radost poslouchat. Žádný detail nezaniká, a přestože je "Krásnej" dar dílem do posledního tónu promyšleným, působí naprosto přirozeně, autenticky. Z každé skladby vyloženě čiší radost z hraní. Z nahrávky nemám v žádném případě pocit, že by měla být jen výplní mezi běžnými řadovými deskami. Spíše je darem fanouškům z lásky (jak příhodně zvolený titul nahrávky!) vzniklý z potřeby pokusit se o revizi sama sebe, podívat se na svou tvorbu novýma očima a vřadit skladby do jiného, dost možná vhodnějšího kontextu.

Ivan Hlas je ve formě. Aktuální trio mu viditelně a slyšitelně svědčí a kolekce "Krásnej dar" je toho jasným důkazem. Je albem klidným, vyrovnaným, řemeslně skvěle udělaným, přesto s autentickým duchem hraní pro radost. A s krásnými, hlubokými texty, poezií, která si zaslouží ocenění.